ZÁKLADNÍ ŠKOLA MASAROVA, BRNO Zřizovatel:
MČ Brno - Líšeň
www.brno-lisen.cz

Jednoho říjnového pondělí jsme se vydali na zeměpisně-přírodovědnou exkurzi do NP Podyjí. Zážitky z exkurze vylíčil v následujícím článku Arnošt Fridrich z 8.B a krásy nejen podzimní přírody zachytil na fotografiích Dan Pipota z 9.B. Za výbornou spolupráci děkuji paní učitelce Aleně Chludové.

M. Netušilová

Výlet do Podyjí

Dne 15.10.2012 se skupiny 7., 8. a 9. tříd vypravily na výlet do národního parku Podyjí. Odjezd autobusem od parkoviště u Alberta proběhl bez jakýchkoli komplikací. Přibližně dvě hodiny po odjezdu z Brna jsme dorazili do Čížova, kde následovala krátká přestávka a prohlídka bývalých pohraničních zátarasů z dob železné opony mezi lety 1948 – 1989. Byla tu i strážní věž, na kterých stála hlídka pro případ, že by se někdo pokusil tuto hranici mezi tehdejším Československem a Rakouskem překročit. Většinou však tyto "narušitele státní hranice" čekala smrt v podobě zastřelení, utonutí či zásahu elektrickým proudem o napětí 22 000 V.

Výlet do podyjí, říjen 2012

Od zátarasů to nebylo daleko k rozcestí směrem do Vranova n. Dyjí. Asi po dvacetiminutové přestávce jsme se poněkud krkolomným terénem vydali směrem na Vranov. Cesta nebyla příliš pohodlná, neboť na mnohých místech byla tak úzká, že celá výprava, vedená pí. uč. Chludovou a Netušilovou, musela jít v řadě za sebou. Pak následoval prudký kopec. Všichni si sundávali bundy a svetry, neboť jsme se dostatečně zahřáli. Cesta byla ztížena tím, že kameny, výmoly a kořeny byly zakryty spadaným listím, takže jsme mnohdy nevěděli, kam vůbec šlapeme.

V plánu jsme měli jedenáctikilometrový pochod. Až do Vranova jsme pokračovali stále po "červené" trase. Přibližně každé tři kilometry byla krátká přestávka. Nejhorší cesta byla asi v posledních čtyřech kilometrech. Nejprve následovalo stoupání, pak jakési "kamenné schody", po kterých jsme museli téměř vyšplhat pod visutý kamenný převis. Odtud byly mezi korunami stromů chvíli vidět meandry řeky Dyje, klikatící se hlubokým zalesněným údolím. Avšak právě zde jsme museli překonat snad nejkritičtější úsek celého úseku trati. Pochod po skalní pěšině, jejíž kameny v některých chvílích hrozily pádem, byl někdy i trochu nebezpečný. Naštěstí však všichni vyvázli živi a zdrávi. Pak následovala fotografie celé výpravy právě pod tímto převisem.

Výlet do podyjí, říjen 2012

Asi v posledních dvou kilometrech cesty upoutala naši pozornost poměrně úzká, řetězová lávka, která spojovala oba břehy Dyje. Pochopitelně jsme se po ní museli projít. Mnozí se báli, že se pod tíhou tolika lidí zřítí. Ačkoli je na lávku více než šesti osobám vstup zakázán, je její konstrukce natolik pevná, že by byla schopna naráz udržet několikanásobně větší počet lidí.

Pak se všem jistě ulevilo, neboť jsme již nemuseli nijak výrazně překonávat výškové rozdíly, protože jsme dále pokračovali pouze po pravém břehu Dyje. Prošli jsme i dokonce jakýmsi tunelem, který byl z jedné části tvořen stromy pravidelně vysázenými v jedné řadě, z druhé strany se táhl les. Náhle se objevily první domy. To už byl Vranov n. Dyjí, místní část Hamry. Netrvalo dlouho a před námi se objevilo nádherné panorama vranovského zámku na vysokém ostrohu nad splavem. Bohužel, již nebylo mnoho času, takže jeho prohlídky jsme se nezúčastnili.

Výlet do podyjí, říjen 2012

Vranov je velmi krásné město. Jakmile jsme došli na náměstí, byl dán asi půlhodinový rozchod. Tato doba rychle uplynula a přijel náš autobus. A my jsme pak byli nuceni zasednout následujícího dne do školních lavic a z krásného výletu do Podyjí zbyly jen vzpomínky.

Výlet do podyjí, říjen 2012

Arnošt Fridrich

Projektový den 100 let republiky v 1. třídách
Global storylines – Učíme se příběhem